šišlání a zdrobňování

Dnešnímu příspěvku přisuzuji záměrně růžovou tapetu, aby nám to k těm zdrobnělinám ladilo ;)

O faktu, že na dítě nešišláme se zde nechci nijak rozepisovat, ale někdo by mohl mylně k šišlání řadit i užívání zdrobnělin. Zdrobnělin se netřeba bát a v rozumné míře patří do slovníku při komunikaci s dítětem.  (Rozumím tomu, že máme rozumnou míru každý jinde ;)

Užívání zdrobnělin má kromě svého emočního náboje, i pro děti užitečnou vlastnost pomocníka ve skloňování našeho krásného, ale také poměrně složitého jazyka.

Zdrobněliny jednoho rodu se totiž skloňují stejně. Na tento fakt poukazuje Kempeová, která zkoumala užívání zdrobnělin v ruském jazyce. Dítě má u zdrobněliny možnost se zorientovat snadněji, než když slyší slovo v základním tvaru a skloňování tak pro něj bude čitelnější. Zkuste si to!

příklad:

• slova ženského rodu
  

VODA bez vody, o vodě, s vodou                 VODIČKA bez vodičky, o vodičce, s vodičkou           

POSTEL bez postele, o posteli, s postelí      POSTÝLKA bez postýlky, o postýlce, s postýlkou

• slova mužského rodu
  

POLŠTÁŘ  bez polštáře, o polštáři, s poštářem             POLŠTÁŘEK bez polštářku, o polštářku, s polštářkem

KLOBOUK bez klobouku, o klobouku, s kloboukem   KLOBOUČEK bez kloboučku, o kloboučku, s kloboučkem 

pozn. U malých dětí, které se slovy teprve začínají, používám spíše slova v základním tvaru, jsou kratší a pro dítě tak "stravitelnější". Až později, kdy u dětí očekáváme, že začnou tvořit věty a taky ovládat gramatiku, se zdrobněliny mohou hodit.