první lžička/ lze s ní podpořit výslovnost?

30.07.2018

V období prvních příkrmů většina rodičů řeší "co na první lžičku". Mé dnešní psaní bude o tom jakou první lžičku vybrat a kterým pohybům v manipulaci se lžičkou je dobré se vyhnout a proč.


Období prvního ochutnávání příkrmů je přípravou na společné hodování, které vede nejen k vyváženému růstu dětí, ale mělo by být i důležitým zdrojem komunikace v rodinném kruhu, jak už jste možná četli v  U jídla se nemluví

Současná klinická logopedie také upozorňuje na fakt, že způsob jakým si osvojujeme první sousta a hlty tekutin, se promítá do vývoje řeči. Jednoduše řečeno:  jak dítě jí a pije, stimuluje mluvidla a to se pak může odrazit na řeči našich dětí. Malým důkazem, že přijímání stravy ovlivňuje řeč, může být slovo "máma". Toto slovo téměř ve všech světových jazycích začíná na hlásku M. Hlásku M dítě zkouší jako jednu z prvních, protože koordinaci pohybu rtů, která je u hlásky M přítomna, již dítě zná z přisávání se k bradavce či savičce lahve. A kdo dítě na začátku života krmí nejčastěji? Mámy. O vlivu způsobu pití na výslovnost, jsem už psala v článku Mokrým tričkem k lepší výslovnosti. Dnes budu psát o "lžičkování", pokud se pro něj rozhodnete.


Jak má lžička vypadat? 

Úzká, rovná, mělká 

bez zbytečných příkras, které mohou dítě rušit. 


Kterým manipulačním pohybům se lžičkou se vyhnout? 

1/ Otírání rtů lžičkou ze strany na stranu. Tento pohyb totiž u dětí způsobí silnější slinění. Můžete si to zkusit i sami na sobě - při opakovaném přejíždění rtů lžičkou se zvýší produkce slin i u nás dospělých. U někoho dříve, u někoho později, u někoho vůbec (zkušenost z kurzů pro rodiče). 

Děti mají ale oblast rtů výrazně citlivější a pohyb otírání rtů lžičkou způsobí vyšší slinění téměř okamžitě. Proč by to mohlo našim nejmenším vadit? První lžičky s příkrmy jsou v podstatě pro dítě hrou. Nemají výrazný nutriční význam, ale ovlivňují schopnost dítěte naučit se zkoordinovat svá mluvidla dostatečně na to, aby "první" lžičky mohly být častější a vydatnější.  Ač se to může zdát jako protimluv, dítě se lépe učí s pevnější než tekutější stravou a tedy, když "kaši" ze lžičky zředí ještě množstí slin, je pro dítě paradoxně sousto těžší dostatečně a koordinovaně zpracovat a polknout. A obtížná hra může děti odradit. 

Navíc tento pohyb, který má očisťovací význam (ze zkušenosti vím, že polovina rodičů tento pohyb automaticky dělá a polovina jej vědomě a zásadně odmítá), dítě nevede k tomu očistit si rty samostatně. Tím dítěti v podstatě bereme příležitost k přirozené stimulaci hybnosti mluvidel, které jsou pro zřetelnou výslovnost jedny z klíčových.

2/ Otírání lžičky o horní dáseň či patro. Tento pohyb nás často nutí dělat lžičky "hlubšího" typu. Jsou tam vlastně dva důvody: jednak sousto na dně hlubší lžičky ulpívá a také se sami podvědomě snažíme, aby dítě zvládlo celý obsah lžičky najednou. A tak ji "otřeme". Jenomže tím situaci dítěti hodně ulehčíme. 

Chápu radost, že dítěti příkrm chutná, i starost, aby z něj vyrostlo silné dítě, i potřebu krmení občas "urychlit", ale tímto zjednodušováním dítěti opět bereme příležitost zapojit správně mluvidla. Dítě by mělo sousto ze lžičky umět samo "stáhnout" svými rty, což stimuluje koordinaci a hybnost zejména horního rtu.  Proto je vhodná lžička co nejmělčí.

Jako pozitivní metodu pro řeč hodnotím i metodu příkrmů "do tlapky" - tzv. BLW metoda (Baby Led Weaning). Zde ale záleží na naturelu rodičů a jejich přístupu a trpělivosti  k dětem, stolování apod. 

Pokud byste chtěli tip na logopedy prověřenou lžičku najdete ji ZDE

A jaký názor zastávám na ovocné a tolik užívané kapsičky? To zase příště! :)