sama

03.10.2017

Zdravím vás dnes z hospody. Upíjím pivo, pojídám pozdnější večeři, kterou jsem si nemusela mazat sama. Hraje tady živá hudba, slyším konverzace dospělých lidí, nemusím se ale zapojovat.

Cítit svou konturu.

Používám jako argument pro své nejbližší okolí, proč jdu někdy sama ven, proč si "valím" své projekty, proč se snažím nárokovat si alespoň jedno odpoledne či večer pro sebe. Mám nejen štětí ale i zásluhu, že mám doma parťáky, kteří mi prostor nechávají. Jinak mám pocit, že se pomalu ale jistě rozpíjím, z drobků pod rodinným stolem i z tolik mně milých dětský slov, které se opakují v rámci jedné minuty nesčetněkrát;) Rozpíjím se do prostoru DOMA, který je mi velmi drahý, ale který potřebuje abych onu konturu měla.

Můj blog je o vývoji řeči, o komunikaci. To vše jde lépe, když jsem občas sama. Své rodině dám víc, když mě nechají "se nadechnout", když je naplněná má touha být sám/sama si pro sebe. Snad se vám ji daří naplnit, pokud ji máte také.