opravovat řeč dětí   /jak NEprobouzet slova/ 2

08.01.2018

Toto téma pro vás chci napsat už od konce léta, kdy jsme chodili jen tak v tričku a kreslili si křídou na chodníky. Při kreslení či pozorování těchto kreseb  mně došlo mnoho věcí, člověk je i ví, ale když je doopravdy vidí nakresleny před sebou, jsou oči-vidnější ;). Například, jak může být rozdílné předávání slovní zásoby, jste-li matka, otec, sourozenec - viz fotogalerie dole.

Dnes ale nebudu psát o slovní zásobě jako takové, ale o tom, jak je důležité v jaké atmosféře je slovní zásoba předávána či upevňována. A jak se taková "dobrá" atmosféra dělá? Jednoduše, když se opravování ("NE, to je...") nahradí povzbuzením (ANO, vypadá to jako..., ale..."). Děti se, stejně jako dospělí, cítí a učí lépe, když nemají  pocit, že přes všechnu vůli a snahu chybují.

Dovolím si s vámi sdílet další zážitek s Toníkem. Šli jsme spolu naším velkým městským parkem, Toník běžel lehce napřed a volá: "áto, áto!". Koukám, ale auto kolem žádné nejede, dojdu ho a vidím "auto" nakreslené křídou na chodníku. Byla jsem samá radost a úsměv, že Toník auto v dětské kresbě poznal. 

Šli jsme dál a došli ke kresbě srdíčka. "Toni, to je srdíčko", komentuji. Toník v podřepu si začal klepat na srdíčko... "Ano Toni,  jako v Mravenečkovi! Doktor klepe na srdíčko..." Toník kouká na kresbu dále a já, okouzlená vlastním synem, jak je chytrý ten můj kluk ušatá, koukám, jak kouká. Do ticha se ale ozvalo neurčité slovo. Něco jako:  "suhenka!". Zarazím se, úsměv chce oponovat a opravovat stylem - "NE, Toni, to je srdíčko". Ale ovládla jsem svá nutkání k opravování a dala tomu trochu času. Toník podruhé ukazuje na kresbu srdíčka a opakuje nesrozumitené "suhenka!"

Cink! a hrk! a bác! v hlavě, dojde mi to a srdce mi poškočí, protože ten můj kluk říká slovo "sušenka"! Dáváme mu přeci sušenky ve tvaru srdíček. A já tak s ohromením přitakala: "Ano, sušenka, tvar srdíčka mají sušenky, které máš rád, taky jsou to srdíčka." Tentokráte úsměv vykouzlil Toník a to jsme byli tak blízko tomu: "NE, suhenka to je srdíčko, (řekni): SR - DÍČ - KO". 

Co by si ten můj Toník o mně pomyslel? "Nechápe mě, máma jedna!" ;). A na to je přeci ještě brzy. Určitě nás nějaká ta míra nepochopení čeká, vždyť nás čeká generační rozdíl, ale teď tomu tak ještě být nemusí. 

Má dnešní rada zní:

Nepodceňujte tolik své děti, více jim naslouchejte a než své malé děti opravíte - zastavte se, dejte tomu čas a možná budete překvapeni!

O opravování dětí menších, které to se slovy začínají zkoušet napíšu i v některém z dalších příspěvků. 

1/ Toník pojmenovává 2/ Toni, to je srdíčko 3/ Oblíbené srdíčkové sušenky   4/ příklad toho, co může předávat otec (zleva) a co matka (zprava)/ 5-6/ duha a další dívčí témata v kresbě Toníkovy sestřenky